V jednadvacátém století můžeme v naší české zemičce s klidem konstatovat, že hladem netrpíme (dobře, většina z nás). A co víc, dokonce si můžeme vybírat, co budeme ten který den jíst. Z pohledu našich předků doslova blahobyt.
Člověk, jakožto pán tvorstva, začal zjišťovat, že musí sám před sebou chránit nejen sebe- od toho jsou například zákony, etika a možná i etiketa- člověk musí chránit i jedince jiných živočišných druhů. Nejen těch ohrožených vyhlazením lidskou činností. Už jen proto, protože se před pánem tvorstva nemají jak bránit. Protože jsou slabší a v nevýhodě. Zabít kohokoli, kdo chce žít, pokud to není naprostá nutnost, je neetické. Stejně tak kohokoli věznit a zneužívat ve svůj prospěch. Proč ohýbat etiku k obrazu svému, jak se zrovna hodí chuťovým buňkám? Proč hledat desítky výmluv, jak to bez masa vlastně ani nejde? A že je masitá strava v pořádku a vlastně i etická? Proč to všechno, když vezmeme v úvahu, jak je veganská strava chuťově fantastická, plnohodnotná a obecně může být i zdravější? Ostatně, strava našich předků byla převážně vegetariánská nebo veganská, protože je podstatně levnější a dostupnější. Nemocnější než my naši předchůdci rozhodně nebyli. Rozhodně ne kvůli převážně rostlinné stravě. V mnoha ohledech na tom vlastně byli lépe, netrpěli tolik civilizačními chorobami (ačkoli ne tedy kvůli složení stravy).
Ano, ti druzí, čtyřnozí, ti co neumí mluvit, i tihle cítí bolest tak jako my, strach, mají svůj duševní a sociální život. To všechno mají i přesto, že se o tom nikdy nezmíní ani v češtině, ani v angličtině. Člověk není od přírody čistokrevným predátorem a snadno se obejde bez jejich masa. Je tím, kdo nad tím přemýšlí a může se bez omezení rozhodnout co bude mít na talíři. Pán tvorstva denně rozhoduje o zbytečné a absurdní bolesti, strachu, zneužití a smrti. Měl by se tedy rozhodnout k bezmasé stravě bez pokryteckých keců, jak krásně se se zvířaty na jatkách zachází, že rostliny to taky bolí a kolik zvířat v lese zabije nějaká ta plocha navíc k pěstování třeba obilí.
Opravdu se mají zemědělská zvířata dobře? Jsou přece různá jatka, jde o výrobu a ve výrobě se nikdo s ničím moc párat nebude. Záleží na ceně, odbytu, trhu, a to dejme tomu při splnění nějakých těch nepříliš přísných zákonných etických norem. Nebo také jejich nesplnění. Jsou různá jatka, a to, ze kterých pochází maso na Vašem talíři, to opravdu netušíte. Nebo myslíte, že zrovna ta vaše porce nezpůsobila žádné utrpení? I kdyby byla všechna jatka na světě co nejetičtější, přesto se tam bude zabíjet vždy bez souhlasu zabíjeného...
Opravdu to salát bolí, když ho konzumujeme? Těžko pochopit, jak může cítit bolest něco, co nemá nervovou soustavu ani vědomí- třeba zelí nebo brambor. Jako živá entita musí brambor nějak reagovat na podněty, např. změnou chemie, klíčením, růstem, ale že by brambor cítil bolest? No dobře, popravdě, ani do dnešní doby na otázku bolesti u rostlin nedokázala věda jednoznačně odpovědět, ačkoli to vypadá, že rostliny nemají vědomí a tedy bolest cítit nemohou. Jedno ale je jisté- zvířata cítí bolest, rostliny možná. Kdo jí maso, má 100% jistotu, že bez závažného důvodu zneužívá druhého a způsobí bolest. A že je viníkem zbytečné smrti živého tvora, který byl před zabitím zdravý a možná měl svůj život rád. Kdo je vegan, ten možná žádnou bolest ani utrpení nepůsobí. Z tohoto důvodu považuje vegan svou volbu za správnější.
Predátoři, na rozdíl od člověka, ve většině případů zabijí kořist nemocnou, starou, nebo zraněnou a spíše ukončí její trápení. A pokud přece zrovna uloví zdravého a vitálního jedince s chutí do života, je to tím, že ti predátoři, na rozdíl od nás, nemají příliš na výběr, chtějí- li přežít. Ať je to jakkoli, kořist predátora má šanci uniknout a pokud je zdravá, tak to také obyčejně udělá. Nikdo ji před zabitím nezneužívá, ani nevězní. Takhle to ve velkochovech a na jatkách nefunguje. Kdo nejí maso, ten ví, že možná nepůsobí žádné zbytečné utrpení. A tohle pomyšlení je fajn. Člověk přece už dávno nebojuje o přežití, aspoň ve střední Evropě rozhodně ne.
Málokdo má povědomí, že veganská strava je ekologická. K vypěstování veganského jídla s obdobnou výživovou hodnotou jako u kusu masa, stačí mnohem menší plocha pole než k vykrmení toho kusu masa. Ona to fakt není žádná sranda, vykrmit třeba prase.
Přejít na veganskou stravu nevyžaduje žádnou vůli, jak si mnozí myslí. Je to jen o zvyku. Na mase neexistuje závislost, jako třeba na kouření.
Ať už se čtenář těchto řádků stravuje jakkoli, může zkusit připravit jídla podle zde uvedených receptů. Rozhodně nebude litovat, že se pustil do práce.;)