Zalomený hledáček 9x25 vlastnoruční výroby k astronomickému dalekohledu

Zalomený hledáček 9x25 vlastnoruční výroby k astronomickému dalekohledu

Tento článek byl napsán pro následující účely:

1. inspirovat,
2. pobavit,
3. porovnat výhody a nevýhody jednotlivých dostupných hledáčků a zdůvodnit, proč zrovna popsaný 9x25 je dělaný vlastnoručně a ještě ke všemu doslova na koleně,
4. popsat jeho výrobu formou fotografické reportáže- takže zde prostě uvidíte pořádný štos fotek a mezi tím jen nezbytnou trochu textu
5. a nakonec přijde kratičká (pochvalná :o) recenze hotového hledáčku.

Požadavky + zdůvodnění vlastnoruční výroby:

Proč tedy dostala přednost ruční práce před kupovaným hledáčkem? Odpověď spočívá v tom co je dostupné, za kolik je to dostupné, co to dovede, co chceme aby to umělo, a kolik do toho chceme dát.

Chceme, aby náš hledáček uměl tohle:

1. má být s výškově i stranově správně orientovaným obrazem,
2. má být zalomený,
3. chceme aby u něj šlo natáčet hranolek s okulárem (protože hledáček nesmí být mučicím nástrojem),
4. má mít zvlášť zaostřování záměrného kříže a zvlášť zaostřování obrazu.
5. má mít osvětlený záměrný kříž,

A co je tedy běžně dostupné?

1. Hledáčky se stranově i výškově správně orientovaným obrazem nejsou běžně dostupné (pokud tedy nepředěláte pozorovací dalekohled, jenže to už není hledáček, že).
2. Zalomené hledáčky s výškově i stranově správně orientovaným obrazem tím spíš nejsou dostupné.
3. Možnost natáčet hranolek (zrcátko) s okulárem? Opět nedostupný „luxus”...
4. Rozhodně chceme, aby měl hledáček ostření záměrného kříže nezávislé na ostření obrazu. To kvůli brýlovcům... Nesehnatelný „luxus”.
5. Znáte ten vopruz, když je taková tma, že u běžného hledáčku sice vidíte hvězdy, ale nevidíte záměrný kříž? Proto chceme mít hledáček s osvětlením záměrného kříže. A ať svítí červeně. Takový se sice dá koupit, ale chce to dost připlatit.

Pak ale s ohledem na naše požadavky a na aktuální stav trhu nezbývá, než si hledáček udělat vlastnoručně. Hledáček takových vlastností je totiž buď nesehnatelný, nebo aspoň těžko sehnatelný, a to za docela vysokou cenu (která ke všemu není adekvátní tomu, co za ty peníze dostanete).

Ještě si požadavky rozšíříme, rozebereme a upřesníme:

1. Průměr 25+mm.
2. Výškově a stranově správný obraz. Mimochodem, kdo zná tu otravu při hledání hledáčkem, co má sice výškově normální, ale stranově totálně popletený obraz, dá mi zapravdu. S hledáčkem, co má obraz jak vzhůru nohama, tak i stranově otočený, se hledá dobře. S hledáčkem s normálním obrazem se také hledá dobře. Ale pokud má sice vzpřímený, ale stranově nesprávně orientovaný obraz, hledá se s ním mizerně.
3. Běžné hledáčky mají napevno zaostřený záměrný kříž. Pokud ale má uživatelovo oko jen drobnou optickou vadu, např. -1D, vždy bude nezaostřovatelný záměrný kříž rozmazaný oproti obrazu hledáčku, který jde normálně ostřit. My chceme mít ostré obojí, tedy chceme, aby šlo samostatně zaostřit obraz hledáčku a samostatně zaostřit obraz záměrného kříže.
4. Chceme, ať je hledáček zalomený.
5. Proč kompromisy- při hledání se nehodláme kroutit podle hledáčku, když můžeme kroutit hledáček podle nás. Takže ať je hranolek s okulárem otočný. Ale pozor, pozor! Potřebujeme, aby se otáčel jen ten hranolek, ne celý hledáček i s hranolkem v objímkách (nechceme tedy spojení napevno, chceme otočné uložení sestavy hranolku uvnitř tubusu hledáčku)! Proč? Hádejte, jak brzy by se tubus hledáčku vydřel v uchycení, kdyby se natáčel komplet celý hledáček? A navíc, fakt věříte, že optická i mechanická osa hledáčku se budou shodovat? No jasně že ne. Takže- vnější tubusek nechť je pevný, vnitřní ať je i s celým mechanismem ostření, hranolkem a okulárem hezky otočný. Amen.
6. K tomu nasvícení záměrného kříže- opravdu prťavý potenciometřík aby jeden pohledal- jak v domácím bordelu, tak na eshopech. Zato páčkový minipřepínačík on- off- on by se našel- nejen v rámci toho bordelu, ale je jich dost i na eshopech. Tím pádem zvítězila varianta nasvícení záměrného kříže o dvou intenzitách- slabá (LED teče 15µA) a silější (LED teče 70µA). 
7. Zvětšení chceme mít 5x až 15x a zorné pole aspoň 6°.

Na úvod je to vše. Od teď už přestaneme teoretizovat a půjdeme na věc... ;)

Materiál:

Co tedy máme k dispozici? Omezené finance, mozek, fantazii, dvě ruce, epoxid 1200 s tvrdidlem (stojí to asi tři až čtyři stovky 1kg plechovka i s dopravou, tak proč ne), kancelářský papír, nějaký vercajk, železářství za rohem a bordel, který je vyobrazený níže na fotce:

objektivek a hranolek

Ještě je potřeba mít matný (černý) lak Colorit Color Spray a šroubky M4 s rýhovanou hlavou (pro uchycení hledáčku).

A to bohatě stačí ke stvoření fungl nového DIY (do it yourself) hledáčku!!!

A vyplatí se to vůbec?

Takže padlo rozhodnutí si nový hledáček vyrobit vlastnoručně. Jen tak je jistota, že bude umět všechno to, co jsme si při pozorovacích nocích vysnili.

Ale pozor! Dá to strašně moc práce. Na druhé straně, co jedny ruce, fantazie a rozum společnou silou stvořily, to stejně nikde za rozumnou cenu nekoupíte. Nebo koupíte, ale jen za nerozumnou cenu... A tak se možná nakonec ta domácí výroba vyplatí? A možná nevyplatí? Když to shrneme, vy, čtenáři tohoto článku, sice můžete pokračovat v našich stopách, ale hodně pečlivě to zvažte s ohledem na množství potřebné práce. Pokud například máte doma syna, ten se nudí a vy nemáte hledáček, ať vám hledáček udělá on, nebo si ho postavte společnými silami. Tehdy se to asi vyplatí víc. Nebo pokud jste třeba v důchodě a nemáte do čeho píchnout. Jinými slovy, popřemýšlejte a hleďte si učinit správné rozhodnutí- zodpovědnost je na vás.;)

Ať jakkoli, s odstupem času se to jeví, že se domácí výroba hledáčku vyplatila. Hledá se s ním fakt skvěle- jako s žádným jiným, co kdy byl před tímhle DIY krasavcem.


Pár slov o stavbě hledáčku:

Při stavbě je nejdůležitější velká trpělivost, preciznost a maximální přesnost!!!

Většina součástek hledáčku jsou odlitky z epoxidu, přičemž ve funkci forem (spíš formiček) k odlévání posloužil tvrdší papír. Papír byl použit a poskládán stejným způsobem, jakým se používá a skládá při papírovém modelářství (vystřihovánky). A vystřihovánky odflinknutou práci opravdu neodpouštějí...

Jednotlivé papírové součástky formiček byly nakreslené v programu KiCad 2.8 v měřítku 1:1. Můžete si je stáhnout zde jako Win Rar archiv. Po rozbalení a otevření lze vše otevřít v KiCADu a vytisknout v měřítku 1:1. Pozor, v souborech jsou dvě varianty upínacích kruhů. Použijte tu robustnější.

Konstrukční řešení, jak to všechno funguje?

Vše podstatné je na obrázku níže, který můžete rozkliknout v plné velikosti.

Tak jen stručně a letem světem.;-) Vnitřní trubka 2 je nasunutá do vnější trubky 1, uložení je s malým přesahem a vnitřní trubku lze ve vnější jak posouvat, tak otáčet, ale díky přesahu drží polohu a netřeba dodatečného zajišťovacího šroubu (ten se dá případně přidat, pokud se to časem "vyběhá"). Hranolek 7 je s vnitřní trubkou 2 spojen napevno, a to tavným lepidlem a žádným jiným (zdůvodnění níže). Před lepením bylo tavné lepidlo rozpuštěno cyklohexanem při teplotě 70°C (a po rozpuštění byl samozřejmě lepicí roztok ochlazen na pokojovou teplotu). Celá sestava vnitřní trubky 2 s hranolkem 7 a okulárem 8 je tedy otočně a posouvatelně uložená ve vnější trubce 1. Prstence 5 tvoří axiální ložisko a pohyblivá část ostřícího mechanismu 4 je tedy otočná vůči vnitřní trubce 2, přičemž drží axiální polohu bez ohledu na působící sílu v axiálním směru. Síla (a pohyb) v axiálním směru pak umožňuje zaostřování celého hledáčku pohybovým šroubem (M4) jehož maticí je pevná část ostřícího mechanismu 3. Axiální sílu od šroubu na pohyblivou část ostřícího mechanismu (4) přenáší dvě snížené matky M4, dotažené proti sobě- podle směru pohybu vnitřní trubky 2 tyto matice tlačí na jedno z vnitřních čel vybrání pohyblivé části ostřícího mechanismu 4 (mrkněte na obrázek výše v plné velikosti, zejména na hotový hledáček vlevo nahoře a sestavu dílců 2, 4, 5 vpravo nahoře).

A ještě poznámka. Aby se hledáček při otáčení hranolku s okulárem a vnitřní trubkou nerozostřoval, tak závitová část dílce 3 (pevná část ostř. mechanismu) obsahuje uvnitř speciální matku (M4) se silonovou vložkou. :o (Běžně k dostání ve slušných železářstvích.) V praxi ale byla i tak pro jistotu přidána ještě aretační matka navíc- je vidět na fotce kompletního hledáčku hned vedle dvou snížených matek (tedy těch mezi čely dílce 4).

K věci:

Začalo to výrobou trubek (1, 2) pro teleskopický tubus hledáčku. Trubky jsou tuhé, pevné a (až na tu práci) skoro zadarmo. První, vnitřní trubka 2 má vnitřní průměr přesně 1,25'', takže do ní lze ztuha nasunout upínací plochu 1,25'' hranolku 7. Tloušťka stěny trubky je 1mm. Druhá trubka, vnější (1), jde nasunout s malým přesahem na vnitřní trubku 2. Vnitřní trubka 2 přitom s výhodou posloužila jako kostra k výrobě vnější trubky 1. Tloušťka stěny vnější trubky 1 je větší než u vnitřní 2, a sice 2mm. Při výrobě trubek musíme dávat velký pozor na precizní kolmost čel (stačí i až po opracování). Při výrobě trubek buďte obzvlášť precizní, pečliví, přesní! Vždyť jde o výrobu optického přístroje! Pokud nebudete spěchat, jde to. Podmínkou je dobrý zrak, hlavně na blízko.

Trubky jsou vyrobené z kompozitu epoxid- papír. Vnitřní 2 je z 10 vrstev kanc. papíru 80g/m2, vnější 1 z dvaceti vrstev. Délka obou trubek je 100mm (objektivek má f= 200mm).. Trubky jsou postupně navinuté po samostatných jednotlivých vrstvách papíru, nejsou vinuté do spirály, takže mají malou odchylku od kruhovitosti. To je důležité, protože nejen že potřebujeme mít možnost vnitřní trubku 2 teleskopicky zasouvat a vysouvat z vnější trubky 1, ale potřebujeme, aby bylo uložení též otočné (což by při špatné kruhovitosti nešlo). Jednotlivé vrstvy papíru tvoří obdélníkové, přesně nastříhané nebo nařezané papíry délky 100mm a šířky rovnající se: obvod průměru kostry trubky nebo poslední již navinuté vrstvy mínus 1mm až 2mm. U každé vrstvy se pro určení šířky jednotlivých navinutých papírů počítá o 0,30mm větší průměr oproti předchozí vrstvě papíru- což je dvojnásobek tloušťky papíru- 0,1mm- a tloušťky vrstvy epoxidu- 0,05mm. Nebojte se toho uvedeného rozměru o 1mm až 2mm menšího, než je vypočítaný. Celková geometrická přesnost tím nebude nijak podstatně narušena, ve výsledku jde o pouhé setiny mm.

Před výrobou trubek bude potřebné buď papírové obdélníky narýsovat a vystříhat/vyřezat, nebo si usnadnit- alespoň rýsování- grafickým programem a tiskem na tiskárně. Stříhání musí být provedeno pomalu, opatrně, přesně, aspoň v případě rozměru 100mm (čela trubek musí být precizně kolmá k jejich ose).

Vrstvení papíru provádíme tak, že kde je "šev" u jedné vrstvy, tam má být šev překryt vrstvou papíru následující vrstvy. Šev následující vrstvy má být buď na opačné straně (180°) oproti švu předchozí vrstvy, nebo, pokud to chceme mít precizní, tak s polohou natočenou např. o 360°/10= 36°- fantazii se meze nekladou. V našem případě jsme použili tu "protější stranu" a plně to v praxi vyhovuje.

Před lepením (vrstvením) musí být papír naprosto perfektně nasáklý epoxidem a je záhodno přebytečný epoxid trochu a rovnoměrně seškrábnout, ať má vrstva lepidla tloušťku jen kolem 0,05mm! Mně osobně se práce nejlépe dělala holýma rukama, pro případné zájemce ale samozřejmě doporučím ze zdravotních důvodů ochranné rukavice. Jak jsem postupoval? Po slepení a dotažení vrstvy jsem ji vždy levou ruku držel, jeden konec tlačil k rovné podložce a udržoval v ní tahové napětí a rychle na ni navinul následující vrstvu. Tou předchozí vrstvu postupně pevně stáhnul, a tak postupně dál a dál. Je potřeba přemýšlet a mít šikovné prsty- však bastlíř na to přijde. Až byly trubky hotové, samozřejmě bylo nezbytné je jemně stáhnout nití, aby se během vytvrzování nerozmotávaly. 

Na obrázcích níže je úplně vlevo vnější trubka 1 stažená nití. Uvnitř trubky je vidět i hotová vnitřní trubka 2, pro jistotu ještě zevnitř vyztužená demontovanými kovovými 1,25'' upínacími částmi okulárů. (Jak bylo uvedeno, vnitřní trubky bylo s výhodou použito jako kostry k výrobě vnější trubky.) Jako separátor (aby se vnitřní a vnější trubka neslepily) posloužil tenoučký voskovaný papír z velké samolepky, ve "švu" slepený tenoučkou izolepou. Tento separátor, mimochodem, ve vnější trubce 1 zůstává natrvalo, ostatně má dobré kluzné vlastnosti. Dále je na obrázku uprostřed opracovaný polotovar vnější trubky 1 (stačí už jen nalakovat) a vpravo je hotová, černým lakem nastříkaná vnitřní trubka 2.

    

Další v pořadí byla výroba pevné části ostřícího mechanismu (3). Byla to jediná součást hledáčku, která byla nakreslena ještě klasickým rýsováním tužkou a pravítkem, a není tedy k dispozici v  ve Win Rar archivu souboru ke stažení výše. Nedělejte si s tím ale starosti. Vnější obrys je úplně stejný jako u pohyblivé části ostřícího mechanismu 4 a stejně tak je totožná i osová vzdálenost díry pro zaostřovací šroub a díry pro vnější trubku 1. Výška součásti je pak 10mm. Ověřte to na (popř. použijte) obrázku níže, na kliknutí v plné velikosti.

Postup výroby můžete omrknout na obrázcích níže. Nejdřív se narýsoval tvar součásti 3 na papír a ten se pak nalepil na kousek PS skla, natřený obyčejným Duvilaxem (po zatvrdnutí lze samozřejmě snadno odtrhnout, neb Duvilax není určený k lepení polystyrenu).

 

Posléze se nalepil "obvod" dílce a první ze dvou matek (na kliknutí je obrázek opět k dispozici v plné velikosti):

Pak se přilepila (co nejpřesněji dle narýsované kružnice průměru 37,75mm= 1,25''+ 2x1mm+ 2x2mm) vnější trubka 1. A nachystal se i ostřící šroub spolu s druhou matkou se silonovou vložkou:

Zajistila se kolmost ostřícího šroubu (takhle to nedělejte, najděte si přesnější, spolehlivější a mechanicky pevnější způsob):

A nakonec se vše zalilo epoxidem, čímž vznikla po vytvrzení pevná část ostřícího mechanismu 3. Před zalitím myslete na to, že šroub musí být natřený separátorem (perfektně posloužila vazelína), jinak už by jej asi nikdy nikdo nepovolil. Ještě bylo samozřejmě nutné po vytvrzení vše opracovat pilníkem- jednak hladina epoxidu nikdy nebude rovinná, a jednak je též potřebné odpilovat veškerý přebytečný papír. Při opracování je nutné dávat pozor na jednu věc- epoxid je sice velmi pevným a kvalitním lepidlem (a současně licí hmotou v jednom), takže matky uvnitř dílce drží jak helvétská víra... Ale jakmile se matky začnou zahřívat případným pilováním nebo broušením dílce, velmi snadno povolí. Epoxid nemá moc dobrou tepelnou vodivost a při teplotách něco přes 100°C ztrácí pevnost.

Následovalo odlití závitu k upevnění objektivu hledáčku 6 k trubce 1. Jako forma (jak jinak, samozřejmě) posloužil samotný objektiv a jeho vnitřní závit. Ani zde nezapomínejme na separátor (tj. např. tu vazelínu)! Aby hotový hledáček za něco stál, musí se zajistit rovnoběžnost mechanické osy trubky 1 s mechanickou osou objektivu 6 (raději vlastně optickou osou, ale...). Od toho je tady ta zdůrazňovaná co nejpřesnější kolmost čel trubek- prostě se čelo trubky dorazí na čelo objektivu. Zároveň se musí zajistit axiální poloha trubky 1 vůči objektivu 6. K tomu účelu krásně posloužily vhodně naohýbané drátky vhodného průměru- viz obrázky níže:

 

Naprostou samozřejmostí je, že se před použitím objektivu jako formy k odlévání zakryje jeho optika- obyčejnou izolepou. Nějakou tu malůvku pro izolepu jde dokonce najít ve Win Rar souboru výše ke stažení. Je to takový ten "nařízlý" kroužek. Kroužek se vytiskne na fólii, na tu se přilepí izolepa a pak se vystřihne i s fólií do kruhového tvaru a nastřihne se dle nakreslené čáry. Pak se izolepa odlepí od fólie a nalepí na čočku objektivu:

Hádejte, proč je izolepa nastříhlá...? :o Správně, čočka je vypouklá, a i přesto musí izolepa perfektně těsnit. A mimochodem, kdyby někdo měl strach, tak zbytky lepidla izolepy jde odstranit organickým rozpouštědlem, např. lihem (pozor na případné AR vrstvy optiky).

Pak přišla výroba pohyblivé části ostřícího mechanismu- dílce 4. Je sice nepatrně složitější než ostatní součástky hledáčku, ale rozhodně to není "jaderná elektrárna"; jeho funkci a tvar snadno pochopíte z fotografií a ze  zmiňovaného Win Rar archivu ke stažení. ;-) Účelem dílce je přenos axiální síly zaostřovacího šroubu na vnitřní trubku 4 prostřednictvím kroužků 5, s nimiž tvoří jednoduché kluzné axiální ložisko- a proto nebrání natáčení sestavy vnitřní trubky 2 , kroužků 5, zenitového hranolu 7 s okulárem 8 vůči sestavě vnější trubky 1 s objektivem 6, pevnou částí mechanismu ostření 3 a zaostřovacím šroubem. Dílec 4 je na obrázku níže.

A celá funkční sestava dílců 2 (vnitřní trubka), 5 (axiální kroužky) a 4 (pohyblivá část ostřícího mechanismu) je ještě nížeji:

 

Axiální sílu zaostřovacího šroubu přenáší dvě proti sobě dotažené snížené matky M4 na zaostřovacím šroubu, umístěné mezi čely pohyblivého dílce ostřícího mechanismu 4- je to vidět na fotografii níže.

Jednotlivé součástky papírových formiček  v souboru ke stažení (viz kapitola Pár slov o stavbě hledáčku) jsou, aspoň některé, označené nápisem Ostreni. Jsou pod soubory Ostreni.pro (vnější a vnitřní plášť), Ostreni2.pro (slouží k výrobě vnitřního axiálního kroužku dílce 4, kroužek je otočně uložený mezi kroužky 5), Držák2+ ostreni.pro (obsahuje čela dílce 4 a ještě jednu vrstvu vnitřního axiálního kroužku) a ostreni3.pro (zde jsou k dispozici ještě poslední 3 vrstvy vnitřního axiálního kroužku a sestava pomocného papírového válce, na který se jednotlivé vrstvy kroužku při lepení navléknou, aby byly hezky souosé). V KiCadu 2.8 otevřete příslušný soubor otevřením souboru *.pro a poté kliknutím na ikonku nahoře:

Ještě dlužno podotknout, že kluzné plochy ostřícího mechanismu oddělují fólie do tiskárny (materiálem takových fólií je asi nějaký PET?) a jejich tvar můžete vystřihnout podle souboru loziska- folie ostreni.pro.

Postup výroby pohyblivé části ostřícího mechanismu pochopíte snadno dle fotek níže. Jako první byla vyrobena pomocná válcová plocha k dodržení souososti jednotlivých vrstev vnitřního kroužku (viz soubor ostreni3.pro). Byla nalepena Duvilaxem na kus PS skla a postupně na ni byly navlečeny jednotlivé vrstvy kroužku:

Všimněte si, že je celá válcová plocha po obvodu nařezaná (horní fotka) a uvnitř válcové plochy je umístěný pomocný papírový kruh s provizorní "jakorukojetí" z izolepy (dolní fotka). Dost to při práci pomohlo, důvod a princip si promyslete sami. Po zatvrdnutí epoxidu samozřejmě hotový vnitřní kroužek opracujeme. Důležitá je rovnoběžnost a hladký povrch čelních ploch. Hotový kroužek je níže na fotce (aby se neřeklo).

Další postup výroby již pochopíte z fotek níže. Nejdřív si ukážeme kostru pro vnitřní válcovou plochu, aby bylo jasno, jak je vše nastříhané a nařezané:

A její spojení se základnou (s čelem dílce 4) a s vnitřním kroužkem:

A znovu spojení, tentokrát vzhůru nohama:

Přidala se vnější obvodová plocha:

Vystřihla se kostřička pro vnitřní čela (mezi těmi budou dvě proti sobě dotažené nízké matky k přenosu axiální síly zaostřovacího šroubu):

A přilepila se k celku:

Na obrázku níže je vidět, jak přesně to nemá vypadat. Stala se chyba, chlopně kostřičky pro vnitřní čela měly být všechny vně obvodové plochy dílce 4, kdežto na obrázku 4 jsou uvnitř. Takhle to tedy nedělejte:

Posledním krokem před odlitím kompletního dílce 4 bylo vsunutí kousku náplně do propisky (hádejte, k čemu tam je) a oprava netěsností. Připomeňme pro jistotu, že Epoxid 1200 se v žádném případě nemůže přilepit na plast, ze kterého jsou vyrobené běžné náplně do propisek:

Samozřejmě i tento dílec po dokončení opracujeme pilníkem, pomoci může i např. pásová bruska (chce to navlhčit brusné plátno- jinak by to mohlo dopadnout špatně). Před nastříkáním hotové pohyblivé části ostřícího mechanismu nezapomeňte celý vnitřní kroužek zakrýt vhodnými papírovými krytkami!

Výroba dílců 5, tedy axiálních kroužků, byla velmi snadná. U kroužků není důležitá perfektní kruhovitost, protože vnější průměr je o 1mm menší než vnitřní průměr pohyblivé části 4. Podstatná je rovnoběžnost čel a jejich kvalitní povrch.

Výroba spočívá ve vystřižení, nebo lépe nařezání dvou skupin pásků kancelářského papíru o šířce 3mm. Celkové součty délek všech pásků v každé z obou (stejných) skupin je takový, aby po navinutí všech pásků z jedné skupiny na vnitřní trubku 2 byl vnitřní průměr vzniklého prstence (samozřejmě) stejný jako u vnitřní trubky 2 (33,75mm) a vnější průměr aby byl 41mm. Níže to máte nafocené:

Jako kostra k výrobě kroužků tedy byla s výhodou využita vnitřní trubka 2 (+ separátor z tenoučké fólie, samozřejmě). Prvotní rovnoběžnosti čelních ploch kroužků 5 bylo dosaženo vložením mezi dvě desky z PS skla a zatížením ještě před vytvrzením epoxidu. Zbylé nepřesnosti stačilo lehce poopravit pilníkem (nebo pásovou bruskou).

A tohle má být výsledkem snažení:

Co se týče nalepení kroužků na vnitřní trubku 2, u vnějšího (tedy toho, co je blíž k zenitovému hranolu 7) s výhodou ke "srovnání" posloužilo čelo vnitřní trubky 2. Až byl vnější kroužek nalepený a epoxid vytvrzený, nasunula se pohyblivá část ostřícího mechanismu 4, která byla opatřena kluznou fólií (v souboru ke stažení jsou fólie pod souborem loziska- folie ostreni.pro). Plocha, na které je přilepený vnější kroužek, se natřela epoxidem a na tuto plochu se vnější kroužek nasunul. Poté se zase s výhodou využilo vnější trubky. Ta se na vše nasunula (ze strany objektivu, objektiv demontován) a přitlačila. Mezi vnější trubku a kroužek je samozřejmě nutné dát před nasunutím nějakou podložku- velmi dobře poslouží např. stočený kablík s vnějším průměrem kolem 1 až 2mm. To aby se vše neslepilo dohromady. Tímto postupem s využitím vnější trubky 1 a improvizované podložky je zajištěna prakticky nulová axiální vůle v hotovém ložisku. :-)

Další v pořadí byla výroba držáku hledáčku. Ve  Win Rar archivu ke stažení jej najdete v souboru Drzak.pro. Aby bylo vidět, o čem je řeč, níže máte nafocený hotový držák i s tubusem, na který je držák zkušebně namontovaný:

Zde řešíme dva geometrické problémy. Za prvé, rádius spodní základny držáku, tedy té, která sedí na tubusu dalekohledu, musí co nejpřesněji odpovídat rádiusu tubusu dalekohledu. A za druhé, ačkoli je souosost hledáčku seříditelná, tak jen v omezeném rozsahu, a proto je žádoucí, aby rovina, podle které je celý držák symetrický, procházela osou tubusu. Řešení není nijak složité. Na kancelářský papír se narýsuje rozvinutý tvar spodní základny držáku. Tím je myšleno, že délka je stejná a šířka odpovídá obvodu části válcové plochy, kterou spodní základna sedí na tubusu. Rozvinutý tvar ve tvaru obdélníku přitom narýsujeme přibližně doprostřed papíru a- to je důležité- tak, aby byly všechny úsečky narýsovaného obdélníku rovnoběžné/kolmé vůči okrajům papíru. Fígl je v tom, že se celým papírem těsně ovine tubus dalekohledu (je žádoucí, pokud se zadaří, aby byl papír lehce napnutý) s tím, že se papír musí srovnat tak, aby jeho se jeho okraje hezky překrývaly. A zajistí se izolepou, samozřejmě. Mrkněte na fotku níže, co je přeškrtnuté, je špatně:

Tímto postupem získáme krásnou souosost/kolmost narýsovaného tvaru spodní základny držáku vůči ose tubusu. Komu se nechce rýsovat, najde nakreslenou základnu pod souborem s názvem podstava držáku (oblepit na tubus)).pro ve zmiňovaném Win Rar archivu.

Pak se poslepuje papírová forma- tvar budoucího držáku- a jeho spodní základna se nalepí přesně na dříve narýsovaný obdélník na ovinutém papíru. Takže, nejdřív se to vystříhá:

A poté se formička slepí a nalepí na připravený ovinutý a orýsovaný papír tak, aby spodní základna formičky přesně kopírovala dříve narýsovaný obdélník na tomto papíře:

A ještě detailnější fotka:

Jako u dílce 4, i zde byly s výhodou použity prázdné plastové náplně do propisky. A navíc je na fotografii vidět novinka- přesně nařezané špejle, zalepené mezi čela formičky. Slouží k jejímu vyztužení, aby se neroztahovala hydrostatickým tlakem Epoxidu před jeho vytvrzením. Zalepené jsou samozřejmě obyčejným Duvilaxem. Rozmístění špejlí stačí volit tak nějak od oka, pokud možno, aby příliš nenarušovaly pevnost hotového odlitku, ve kterém po odlití samozřejmě zůstanou natrvalo.

Nakonec se formička držáku i s tubusem přibližně srovnala vodováhou a mohlo se začít s litím. Na fotce níže je vytvrzený polotovar držáku s vytaženými pomocnými náplněmi do propisky:

Jistě vás napadá otázka, co najednou dělají ty vyřezané lichoběžníkové otvory v pomocném (ovinutém) papíře. Odpověď je jednoduchá. Čtyři otvory, které zbyly na spodní části držáku po náplních do propisky, lze s obrovskou výhodou využít jako vedení vrtáku, přes které můžeme předem do tubusu vyvrtat díry pro šrouby, kterými bude držák k tubusu upevněný. Lze tím dosáhnout perfektní geometrické shody poloh děr v držáku a děr se závitem v tubusu. Při tomto postupu vrtání děr do tubusu je ale nezbytné počítat s nemalými bočními silami od vrtáku, především během navrtávání. A pokud se do papíru vyřežou zmíněné otvory a přelepí se izolepou (izolepa drží jak na papíře, tak na tubusu), bude papír schopný tyto síly zachytit a celý držák bude během vrtání/navrtávání perfektně sedět na místě- odzkoušeno. A právě proto byly tyto otvory dodatečně a na poslední chvilku vyřezány. :-) Níže je výsledek snažení:

Jen pro úplnost, díry byly vyvrtány na průměr 3,2mm a byly do nich vyřezány závity M4 pro upevňovací šrouby. (Při připevňování hotového držáku dejte pozor, tubus dalekohledu je hliníkový a tenkostěnný, tak ať si závity zbytečně nestrháte. Pokud by se tomu ale tak nakonec stalo, není to žádná tragédie- prostě by se použily matky.)

A ještě poslední poznámka. Místo, kde bude držák (a tím i celý hledáček) upevněný, volte s rozmyslem. Hledáček nesmí zavazet, ale současně musí být po ruce a jeho okulár má být co nejblíže k okuláru dalekohledu. ;-)

Pro zajímavost si ještě ukážeme na fotkách postup při zahloubení otvorů držáku pro upevňovací šrouby. Nejen že nebyl k dispozici vhodný záhlubník, ale pokud se použije (pilníkem) speciálně upravený standardní šroub M4, měl by mít v praxi i lepší vedení než obyčejný záhlubník. Takže se z nevýhody nakonec možná stala výhoda. Nevýhodou je, že břity takového DIY improvizovaného "záhlubníku" se rády zasekávají, tak pozor na to. Takhle nějak "záhlubník" vypadal:

A z jiného úhlu pohledu:

A ještě jiný úhel:

A takhle se s tím zahlubovalo (na vrtačku se netlačí, ale táhne se ven):

Nakonec se ještě převrtaly otvory pro šrouby k upevnění prstenců a vyřezaly se do nich závity. Následovalo opracování a nalakování černým matným lakem stejně jako u ostatních součástí hledáčku. 

Teď si ukážeme výrobu prstenců hledáčku. Byla vcelku jednoduchá a vše jde pochopit z přiložené fotky níže. I zde bylo s výhodou použito kousků prázdné náplně do propisky. Pokusně byly formičky vyrobeny z fólie do tiskárny. Nebyl to dobrý nápad, pokud někdo půjde v našich stopách, nechť použije tvrdý papír. Papír je prostě lepší. Papírový plášť prstenců najdete v souboru prstence.pro v rámci  "tisíckrát a jednou" zmíněného Win Rar archivu. Nenechte se, prosím, zmást tím, že v souborech jsou dvě varianty těchto prstenců. V prstence.pro je ta správná varianta, masivnější. Od té původní (soubor Držák2+ostreni.pro) bylo upuštěno. A teď už tedy jen ta slíbená fotka, prstence jsou bez nasunutých náplní z propisky. Nic jiného totiž netřeba, aspoň pro ty, kteří četli předchozí text pozorně:

prstence

Ta absence kousků náplně do propisky byla opět pokusnou záležitostí, opět to takhle nedělejte. ;-)

Pak se vyrobil záměrný kříž do okuláru. Je to dost piplavá práce, náročná na přesnost, ale dá se zvládnout. Ve Win Rar archivu jsou součásti formičky v souboru záměrný kříž.pro. Pro jistotu je tam každá součástka dvakrát. :o Tahle součást se obejde bez sáhodlouhého popisu výroby, vše podstatné je vidět na fotkách níže. Před zalitím epoxidu (k lití bude potřeba požít injekční jehlu a stříkačku) nezapomeňte na separátor, zase například vazelínu. Buďte opravdu pečliví, tahle součást nepřesnost neodpouští! To platí hlavně při lepení samotných vláken kříže, které potřebujeme mít přesně na optické ose okuláru. Pro úplnost si součást snad ještě zaslouží dvě poznámky. Za prvé, původními vlákny kříže byly dva vyčesané chloupky z psí podsady, ale v rámci zkušeností z používání byly nahrazeny raději dvěma tenoučkými vlákénky, vypletenými z nylonové nitě. Jsou extrémně tenká, ale pokud jsou napnutá, lépe se chovají při změnách teploty a vlhkosti. A druhá poznámka- ostřitelnost záměrného kříže, pokud by to náhodou nebylo pochopeno z fotek, zajišťuje to, že celá součást je našroubovaná na vnitřní filtrový závit okuláru, který je téměř po celé délce tubusku okuláru. Otáčení sestavou záměrného kříže (a tím i ostření) pak provádíme prostřednictvím dvou zářezů na části se závitem- zářezy je vidět na fotkách. Speciální nástroj, který do zářezů pasuje, lze vyrobit např. z destičky cuprexitu (FR4) a nebo z jiných vhodných materiálů.

Vystřihla se spodní základna:

spodni zakladna a plast

Poté se spodní základna opatrně a pečlivě po obvodu nařízla (jako u papírového modelářství, lépe se pak ohýbají chlopně) a vystříhaly se mezery mezi chlopněmi. Vystřihl se také vnitřní plášť:

spodni zakladna a plast

Vnější tubusek okuláru se oblepil izolepou a na tu se pak přilepila spodní základna ostření:

Pohled ze strany základny:

Pohled zevnitř, oříznutá izolepa:

Další v pořadí byl vnitřní plášť:

A ten se posléze napasoval na svoje místo:

A přilepily se chlopně. Pohled zevnitř:

Tak. A mohlo se začít s litím. Jak bylo uvedeno, injekční stříkačkou spolu s tlustější jehlou a dávkou trpělivosti. A nezapomínejme na ten separátor! Hotový odlitek je níže na fotce, včetně vypilovaných drážek (jak bylo zmíněno, je to kvůli možnosti ostření, tj. šroubování celé sestavy záměrného kříže):

A po opracování:

Následovalo vystřižení a zalepení vnitřní válcové plochy. Je z papíru, který je nasáklý a tím i vyztužený a chráněný epoxidem:

Dále vystřižení a zalepení clonky (povšimněte si, že na clonce jsou naznačená místa, kam budou přilepena vlákna vláknového kříže:

Pak přišlo lakování černým matným sprejem (závit chráněn izolepou). Hádejte, proč je na fotce ten hřeben s vyčesanými psími chloupky!

A přilepení vláken kříže:

Hotovo. Zbývá našroubovat do tubusku okuláru a zaostřit.

Pokračovalo se výrobou osvětlení záměrného kříže. Touto prací se nebudeme zabývat dopodrobna jako u ostatních součástek. Jde o klasickou ruční zámečnickou práci a k tomu jednoduchou výrobu plošného spoje. Obrazec spoje byl nakreslen úplně obyčejnou lihovkou. Použitý přepínač má tři polohy- ON- OFF- ON, umožňuje tedy nastavení dvou intenzit jasu, což je v praxi docela šikovné. K napájení slouží lithiový „knoflík” 3V/200mAh, který při přepnutí na malý jas (nejčastější použití) vydrží i několik měsíců, netřeba se tedy obávat časté výměny, i když občas zapomenete osvětlení vypnout. Co se týče předřadných rezistorů, ty si musí každý určit sám, zkusmo. Hodně to totiž závisí na tom, jaký materiál je použit pro vlákna kříže. Orientačně lze použít proudy kolem 10-100µA pro malý jas a 50-500µA pro vysoký jas, pokud k osvětlení použijeme vysoce svítivou LED (a to je žádoucí kvůli nízké spotřebě proudu). Níže je fotogalerie z výroby osvětlení, jak bylo uvedeno, cokoli víc by bylo pramálo užitečným:

Díra pro LED je vyvrtaná šikmo. Na fotce to není vidět, protože je vše zakáplé lepidlem:

Rozměry plošného spoje, rozmístění děr pro přepínač a děr pro přívody napájení a LED:

Fotoreportáž z výroby plošného spoje:

A fotoreportáž z výroby krytu elektroniky osvětlení:

Toť vše k osvětlení záměrného kříže.

Každý pořádný refraktor obsahuje v tubusu sadu clon. U tohoto hledáčku je použití clon spíš symbolické a je to vlastně tak trochu i z důvodu, že použitý objektiv se v praxi ukázal jako nekvalitní. Je na něm totiž hluboký škrábanec, který se zřejmě v minulosti někdo pokusil „zahladit”, což se jednak podařilo jen částečně, a jednak to pokazilo tvar optických ploch. Takže je předpoklad, že do budoucna bude tento původní objektiv nahrazen jiným a pro ten teprve budou pořádně vypočítány průměry a polohy clon. Ale pokud by někdo byl zvědavý, tak tyhle symbolické clony najde v archivu ke stažení pod souborem clonky v tubusku.pro . Clonky jsou rozmístěné po 20mm a pouze ve vnitřní trubce 2.

Tím jest hledáček hotov.

Na závěr kapitoly o výrobě hledáčku přidáme ještě jeden tip. Vytvrzování epoxidu lze urychlit vložením vytvrzovaného dílce do elektrické trouby, teplota 70°C. Po dvou hodinách je dílec prakticky vytvrzený.

Dvě fotografie hotového hledáčku:

Seřízení zenitového hranolku

Tady se konečně dostáváme k informaci, proč byl zenitový hranolek připevněn k vnitřní trubce 2 tavným lepidlem. Důvod je prostý. Samotný zenitový hranolek není vyrobený zrovna nejpřesněji. Nějaké ty nepřesnosti můžou vzniknout i při výrobě trubek hledáčku (1, 2). Při natáčení sestavy hranolku, vnitřní trubky, prstenců 5 a okuláru tedy pravděpodobně bude trochu „uhýbat” zaměřený objekt vůči záměrnému kříži. A tady lze právě s výhodou využít toho, že byl hranolek upevněný tavným lepidlem. Stačí trochu nahřát vnitřní trubku 2 (Fantazii se meze nekladou, jak na to.) a lehce poupravit polohu hranolku vůči trubce 2 tak, aby vše krásně sedělo, tj. aby byl zaměřený objekt ve všech natočeních hranolku s okulárem, trubkou ....atd.... stále na středu záměrného kříže. Tohle seřízení je trochu piplačka, ale jde to. Nejlépe se to dělá při natočení hranolku s oku...atd... vždy o 180° a „popostrčením” hranolku tak, aby se vykompenzovala vždy jen polovina vzniklé odchylky polohy zaměřeného objektu vůči záměrnému kříži. Proč 180° a proč polovina, to si každý promyslí sám.

Recenze hotového hledáčku, zkušenosti z pozorování

Hledáček plně splňuje požadavky, které byly kladeny před započetím výroby. Hranolek je seřízený dostatečně přesně, proto lze s hledáčkem pohodlně zamířit na objekt i při maximálním používaném zvětšení dalekohledu 180x. Star hopping je nebývale a nevšedně pohodlnou záležitostí. Velmi pomáhá vzpřímený a stranově správně orientovaný obraz. Mezní magnituda hledáčku je za dobrého počasí v Boskovicích 8 magnitud. Osvětlení záměrného kříže je po setmění skvělým luxusem. Jen díky osvětlení je vláknový kříž vidět i přes to, že je vyrobený z opravdu velmi tenoučkých vlákének. Jedinou nevýhodou je, že se zalomený hledáček oproti přímohlednému hůře předzamíří na hledaný objekt. U přímohledných hledáčků totiž jde s výhodou použít obě oči, čímž je zamíření hledáčku silně usnadněno. V tomto případě to chce trochu cviku. A nebo by mohlo též prospět doplnění hledáčku ještě o pomocný red dot hledáček, popřípadě o zelený laser.

Košík 0 Výrobek Výrobky (prázdný)    

Žádné výrobky

Závisí na výběru zákazníka Doprava
0,0000 Kč Celkem

Chci objednat zboží v košíku

Výrobek přidán do košíku
Množství
Celkem
V košíku je 0 výrobků. V košíku je 1 výrobek.
Celková cena zboží
Dopravné celkem  Závisí na výběru zákazníka
Celkem
Chci nakoupit další výrobky za jedno poštovné Chci objednat zboží v košíku

Vyhledávání

Odběr novinek

Výrobci